Aby člověk zaplatil vše, co souvisí s jeho životními potřebami, musí mít dostatečně vysoké výdělky. Pokud je nemá, mohou být řešením i jeho úspory, jež ale u většiny našinců nejsou definitivním řešením, protože zpravidla nejsou natolik horentní, aby vydržely na celý život, a dříve či později dojdou. A co pak?

Pak už nezbývá než žít třeba i více než skromně, ba i přímo bídně. Nebo se to dá vyřešit půjčkou.

Jenže ono to není zase až tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Protože o půjčku se sice může ucházet kdykoliv kdokoliv, ovšem to neznamená, že se jí také každý dočká. Pravidlem tu totiž je, že se půjčuje nejsnáze těm, kdo jsou na tom docela dobře, kdo vydělávají velké peníze a jejich finanční situace vypadá navzdory momentálním těžkostem velmi dobře. Zatímco ti, kdo by potřebovali pomoc nejvíce, mívají v bankách smůlu. Neboť nedokážou doložit dostatečně vysoké příjmy nebo dobře vypadající daňové přiznání, mohou mít i jiné dluhy nebo záznamy v registrech dlužníků a podobně. A tací vzbuzují nedůvěru, jež nakonec vede k odmítání jejich žádostí.

A lze kvitovat s povděkem aspoň to, že se i pro ty nejsložitější případy nakonec nějaké to řešení najde. Je tu totiž třeba i hypotéka bez příjmu, díky níž nejsou zcela zbaveni nadějí na půjčku ani ti, kdo vydělávají více než mizerně.

U této hypotéky totiž nezáleží až tak moc na výši žadatelových příjmů, stejně jako na jiných tématech, jež jsou třeba v bankách rozhodující. Tady záleží jenom a pouze na tom, je-li takový žadatel schopen hradit splátky, jež ho v případě půjčky logicky čekají. A také musí být tento schopen dát nebankovní společnosti do zástavy vhodnou nemovitost odpovídající hodnoty coby záruku, že vše skutečně míní vrátit a vrátí. Protože i nebankovní sektor potřebuje jistoty, i ten musí vědět, že nevrátí-li dlužník to, co má, dají se jeho dluhy vymoci jiným způsobem.

Ale kdo si půjčuje s rozumem a myslí to upřímně, nemá se tu čeho bát. A není jediný důvod, proč si takovou půjčku nevzít.