V domácnosti může dojít k lecjaké nehodě s nejrozmanitějšími možnými následky. Může jít o maličkosti, nad kterými člověk mávne rukou a život jde dál, ale může jít naopak i o něco více než závažného, nad čím se rukama zoufale lomí a po čem už život třeba ani dál jít nemůže. Výčet toho, co všechno se může v takové domácnosti stát, by mohl být pomalu nekonečný; stačilo by popustit uzdu fantazii a člověk by přišel na spoustu možností. A stejně by určitě ještě nějaké opomenul.

A nechce-li člověk riskovat, že to jednoho dne ve slabé chvilce třeba i hodně špatně skončí, neměl by zapomínat na pojištění. Protože zde může jít o zbytečné vyhazování peněz, jež je však tou nejlepší možností. Když se utrácí za pojistku, již není třeba nikdy čerpat, jistě uznáte, že je to lepší než ji kvůli nějaké tragédii využívat. O tom, že ji kvůli její absenci není eventuálně možno při pohromě využívat, ani nemluvě.

Jenže co by si měl jeden pojistit, že? A jak? Vždyť není pojištění jako pojištění a takové . A kdo se v tom má vyznat, kdo má odhadnout, co je to pravé?

No vy, kdo jiný! Vy, kteří se chcete či přímo potřebujete pojistit.

Pojistit se můžete třeba ve formě základního pojištění. Zde se jedná o pojištění domácnosti jako celku, její jednotlivé součásti mají daný určitý limit plnění. Ovšem problém může vzniknout ve chvíli, kdy v takové domácnosti vezme za své něco nadstandardní hodnoty. Kupříkladu vyhoříte, a zatímco vám pojišťovna (ne)ochotně proplatí vše od bačkor až po ohořelé nádobí a televizor, zašprajcuje se a odmítne zaplatit cennou sbírku originálů od Rembrandta a Picassa, které zdobily vaši zeď vedle shořelé kuchyňské linky. Což trochu přeháním, ale jde přece jenom o příklad. Protože na tak drahé věci se základní pojistka nevztahuje. Protože ta je sjednávána jednoduše na pobočce pojišťovny nebo dokonce on-line, bez zvláštního zkoumání a za poměrně malý peníz, a za málo peněz tu hodně muziky očekávat nemůžete.

Výše pojistného plnění a pojistné, jež musí člověk platit, tu závisí na zařízení bytu a jeho vybavení, na spotřebičích a obytné ploše, úrovni zabezpečení proti krádeži a loupeži, na počtu pojistných událostí v uplynulých letech a lokalitě, kde se taková domácnost nachází.

Na dražší vybavení domácnosti, třeba ty mnou zmíněné Rembrandty a Picassy, pak bude potřeba pojištění doplňkové neboli takzvaně luxusní. To už bude logicky dražší a bude si žádat i více tahanic s pojišťovnou. Protože to víte, drahé věci nejsou levné a tak tady sranda končí. Ale pojistit je lze a vyplatí se to. Když o ně přijdete, ať se můžete dívat namísto Mony Lisy aspoň na kufr Masaryků na pětitisícovkách, že? Což sice není ono, ale také to není špatný pohled.