Sociální pobytové služby mají za sebou období velmi výrazné humanizace. Zatímco před takovými třiceti lety, byla jednotlivá zařízení kombinací nemocnice a vězení, dnešní uživatelé žijí v mnohem příjemnějších, důstojnějších a vkusnějších podmínkách. Ubytování je jim zajišťováno v pěkně a komfortně vybavených pokojích, mají možnost výběru stravy a také se dbá na aktivizaci a využívání návazných služeb.

Přesto se čas od času setkáváme s tím, že dochází k zanedbání péče ze strany personálu nebo dokonce k šikaně. Obvykle se jedná o mediálně zveličené kauzy, díky kterým lidé ztrácejí důvěru vůči sociálním službám a mají obavy své blízké do takových zařízení umístit a to i přesto, že se ocitli v bezvýchodné situaci.

Lidé jsou jenom lidé. Pravdou je, že v sociálních službách je personální podstav a tak často mohou i kvalitní pracovníci, kteří jsou vyčerpaní a mají za sebou mnoho přesčasových hodin, reagovat vůči uživatelům neadekvátně. Je to pochopitelně neomluvitelné, ale do jisté míry pochopitelné. Tito lidé se mohou zachovat neprofesionálně, ale o pravé agresivitě asi nelze mluvit. Pak můžeme najít pracovníky, kteří prošli sítem výběrového řízení bez ztráty kytičky, a přitom se jedná o problémové osobnosti. I navzdory nedostatku pracovníků, je vhodné při výběrovém řízení nechat zájemce o práci absolvovat psychotesty, aby se tato rizika výrazně snížila.

Jak chránit uživatele před selháním personálu, ke kterému teoreticky může dojít i v těch nejlepších zařízeních? Především i zde platí, že pokud se člověk nenechá, nikdo mu neublíží. Je třeba uživatele povzbuzovat k asertivnímu jednání. Pokud se k nim někdo zachová jen trochu nehezky, nemají váhat a mají se hned obrátit na vedení. Bohužel často se jedná o klienty, kteří se už bránit nedokážou a ti jsou samozřejmě nejzranitelnější. Je pak nutné, aby se o péči o osobu blízkou zajímali příbuzní. Personál si nedovolí k uživateli, který má velké zastání v rodině. Důležité jsou také časté a pravidelné kontroly vedení na těchto odděleních.